Mohelnické nálezy na prvních fotografiích
Pořadí odpovídá fotografiím na chodbě.
Mísa na nožce
Mísa na nožce z objektu č. O5 (nově č. 5) je jednou z mála rekonstruovaných nádob ze sídliště lengyelské kultury. Má středně vysokou kónickou nožku a rozevřené plece. Podle typu a umístění čtyř protilehlých polokulovitých výčnělků pod linií lomu maximální výdutě je ji možné zařadit do počátku IV. stupně lengyelské kultury – fáze LgK IVa. Podle dříve používaných periodizací byla řazena do závěrečné fáze moravské malované keramiky – MMK IIc, nebo do prvního stupně jordanovské kultury – JsK I (Kalábková 2020, 143, 147, obr. 74:7). Ať již použijeme kteroukoliv z periodizací, datujeme ji do druhé poloviny či na závěr 5. tisíciletí př. n. l., stejně jako celé lengyelské osídlení v Mohelnici.
Torzo ženské plastiky
V roce 1953 bylo v objektu č. O14 (nově č. 14) objeveno torzo ženské plastiky lengyelské kultury se zachovaným tělem s prsy a odlomenými končetinami i hlavou. Je jednou ze dvou ženských sošek, které byly v Mohelnici nalezeny. Vladimír Podborský je obě evidoval ve svém soupisu plastik kultury s moravskou malovanou keramikou (Podborský 1985, 50). Tehdy je přiřadil k tzv. mašůveckému typu ženských plastik a datoval je do počátku mladšího stupně lengyelské kultury. Podle nově provedených analýz nebude toto zařazení zřejmě správné, neboť lengyelské osídlení v Mohelnici pochází teprve z pozdější fáze této kultury. Tomu bude tedy zřejmě odpovídat také tato plastika (Kalábková 2020, 145).
Štípaná industrie
Výzkumem Rudolfa Tichého v mohelnické štěrkovně byla získána kolekce cca 7700 kamenných štípaných artefaktů. Vznikl tak jeden z nejbohatších souborů převážně neolitické štípané industrie. Při komplexní analýze nálezů z této lokality jej vyhodnocovala Inna Mateiciucová (2020). Zjistila, že pro výrobu těchto artefaktů byly nejčastěji používány polské silicity krakovsko-čenstochovské jury, vzdálené od lokality minimálně 210 kilometrů. Doplňkovou surovinou pak byly silicity glacigenních sedimentů, které bylo možné sbírat ve vzdálenosti 50–80 kilometrů od lokality například v oblasti Moravské brány.
V souboru se však objevily také další suroviny. Ze vzdálenějších území to byly například święciechowské a čokoládové silicity ze Svatokřížských hor v Malopolsku (330–440 kilometrů), radiolarit typu Szentgál a Hárskút z pohoří Bakony v Maďarsku (asi 300 kilometrů), obsidián z východoslovenského Zemplína (asi 350 kilometrů) a rohovce typu Olomučany (50 kilometrů) a Krumlovský les (90–100 kilometrů) z Moravy. Nebyly doloženy žádné lokální suroviny.
Na fotografii jsou typické neolitické čepelové artefakty – tzv. trapézy, čepele a úštěpy. Jsou to artefakty, které si spojujeme s nástroji se skládaným ostřím, zejména se srpy, a je tak možné, že na jejich hranách je viditelný tzv. srpový lesk vznikající při používání těchto nástrojů. Na některých z nich byl dochován dokonce zbytek tmelu, kterým byly čepelové artefakty upevněny do rukojeti. Kromě nástrojů se skládaným ostřím se v souboru objevují škrabadla, vrtáčky a dírkovače. Hojná přítomnost jader a preparačních úštěpů dokládá, že štípaná industrie byla vyráběna přímo na mohelnickém sídlišti.
Kamenná podložka mlýna
Kamenné podložky tvořící zpravidla části neolitických mlýnů používaných většinou k drcení obilí byly v Mohelnici velmi časté (Pavlů 2020). Na snímku je jeden z dolních kamenů původně dvoudílného artefaktu. Byly záměrně tvarovány do oválného tvaru a obrušovány. Na výrobu makrolitické industrie byly použity lokální suroviny, jejichž výchozy se předpokládají v nevelké vzdálenosti od sídliště (od 1,5 do 20 kilometrů). Ke zhotovování mlýnů a podložek byly používány především kulmské droby, občas byly využity také metamorfované devonské křemenné slepence a pískovce či paleozoické polymiktní slepence. Na brousky se nejčastěji používaly křemenné pískovce a slepence křídového stáří (Přichystal 2020, 193–194).
Bronzový beránek
V pondělí 26. října 1953 byl při výzkumu halštatského hrobu č. 5 objeven bronzový zoomorfní závěsek, který Rudolf Tichý označil jako plastiku beránka. Mohl to být samostatný amulet, mohlo jít ale také o součást náhrdelníku. V hrobě byl objeven mimo jiné také malý jantarový úlomek, který se ovšem rozpadl – zřejmě šlo o část korálku.
Osudí z halštatského hrobu
Tzv. osudí z výbavy halštatského hrobu č. 5 bylo objeveno společně s bronzovou plastikou beránka. Přestože je fotografie černobílá, je na ní možné identifikovat vhloubenou výzdobu a černý leštěný tuhovaný povrch, který je pro toto období typický.
Hvězdicové závěsky
Mezi často publikované nálezy z roku 1956 patří hvězdicové závěsky a (patrně) keramická kopie spondylového závěsku, jak tyto předměty nazýval Rudolf Tichý. Mohou být příkladem sakrálních předmětů kultury s lineární keramikou. Mohly být nošeny samostatně jako amulety nebo mohly být součástí ochranných náhrdelníků.
V obecné definici za sakrální předměty označujeme movité artefakty, které sloužily při náboženských obřadech nebo soukromých věroučných úkonech. Vedle modelů předmětů jsou mezi ně řazeny především lidské, zvířecí, rostlinné či abstraktní plastiky, zvláštní typy keramických nádob a hudební nástroje. Měly by sem patřit i předměty, které sloužily jako obětiny a dnes je nacházíme v depotech.
Plastika ptáčka
Z objektu č. O18 (nově č. 18) pochází kolekce sakrálních předmětů ve formě různě modelovaných hrudek z pálené hlíny. Její součástí je i tato malá drobná plastika ptáčka, jejíž velikost nepřesahuje 3 centimetry. Zda jde skutečně o záměrně zhotovenou zoomorfní plastiku, či je to jen dílo náhody, zůstane asi navždy otevřenou otázkou.
Nádobka s písmem
S rokem 1958 se pojí jeden z ikonických nálezů z Mohelnice, a to tzv. nádobka s písmem, zachycená na dobové dokumentační fotografii. Jde o hrubě modelovanou silnostěnnou keramickou nádobku s atypickou rytou výzdobou o velikosti necelých 6 centimetrů délky a 3 centimetry výšky. Podle Rudolfa Tichého a Antonína Bartoňka, profesora klasické filologie na univerzitě v Brně, může jít o piktografický záznam psaný zleva doprava. Text připomínající ypsilonovité a jiné písmenné znaky byl vydáván za možný doklad kontaktů našeho území s Předním Východem (Tichý 1972c).
Nádobka byla objevena v objektu s původním označením č. O29 (nově č. 29), které bylo rozsáhlým soujámím – hliníkem nacházejícím se pod půdorysem domu č. 14 lengyelské kultury. Podle charakteru keramické hmoty ji však Rudolf Tichý přiřadil do období kultury s lineární keramikou a pod tímto datováním vstoupila do obecného povědomí.
Zlomek s lomenými liniemi
Jedním z nejdůležitějších nálezů roku 1959 byl zlomek nádoby s vícenásobnými lomenými rytými liniemi, který byl objeven v zásypu objektu č. O39 (nově č. 39). Rudolf Tichý jej považoval za zlomek nádoby bukovohorské kultury (Tichý 1974, 36, obr. 6). Měl to být doklad kulturních styků s územím východního Slovenska a východního Maďarska, kde měla bukovohorská kultura své jádro osídlení.
Později však připustil, že by tato nádoba mohla být vyrobena přímo na sídlišti v Mohelnici, neboť její povrch je potažen stejným typem tuhového nátěru, jaký mají zdejší nádoby z mladších a pozdních keramických fází kultury s lineární keramikou. Také dnes je tento předmět jako doklad spojení s bukovohorskou kulturou zpochybňován. Není vyloučeno, že pochází z epilengyelského období a může být dalším z dokladů inventáře zdejšího časně eneolitického sídliště.
Nádoba se želiezovskými přeseky
Po pětileté přestávce probíhal od roku 1970 v mohelnické štěrkovně opět záchranný výzkum. Z něj pochází mimo jiné rekonstruovaná polokulovitá nádoba s tzv. želiezovskými přeseky, nalezená v objektu č. CCXX (nově č. 1220). Společně s další podobně zdobenou keramikou byla podle Rudolfa Tichého dokladem importu či směny zboží s prostředím želiezovské kultury na jihozápadním Slovensku (Tichý 1974). Dnes se spíše uvažuje o intenzivních stycích a vzájemném kulturním ovlivňování, které měly dopad na formování nejmladších fází kultury s lineární keramikou na Moravě. Tichého postřeh byl však ve své době důležitý pro chronologii.
Obratel se stopami po laně
Na tomto obratlu mají být podle Rudolfa Tichého stopy po tažení lana. Byl objeven ve studni kultury s lineární keramikou, ve vrstvě mezi ostatními zvířecími kostmi. Bohužel dnes ho známe pouze z fotografií, neboť sám předmět se při revizi materiálu ještě nepodařilo nalézt. Zajímavá by dnes byla nejen traseologická analýza, ale také analýza osteologická, neboť podle Rudolfa Tichého mohlo jít o lidský obratel. Podle názoru současných antropologů je však zvířecí.
Zlomky keramiky ze studny
V celé výplni studničního objektu kultury s lineární keramikou – od nejsvrchnějších vrstev až po jeho dno, a to jak vně, tak i uvnitř předpokládané dřevěné konstrukce – byly objevovány zlomky keramických nádob kultury s lineární keramikou. Na fotografii je jejich skromný výběr z celkového počtu 52 kusů. Byly součástí sídlištního odpadu a do zásypu studny se dostaly v době, když již neplnila svou funkci.
Mají typickou výzdobu buď v podobě vhloubených širokých lomených linií, nebo knoflíkovitých a provrtaných plastických výčnělků. Rudolf Tichý je považoval za doklady nejstaršího osídlení na lokalitě. Podle nově provedené analýzy spadají teprve do mladších keramických fází kultury s lineární keramikou a s dobou vzniku dřevěné konstrukce studny nejspíše nesouvisejí.
Konvice kultury zvoncovitých pohárů
Tato konvice kultury zvoncovitých pohárů byla objevena na dně třetího studničního objektu na mohelnickém sídlišti (objekt č. CCLIV – nově č. 1254). Je typickým příkladem tzv. průvodní keramiky pozdního eneolitu. Vedle sídlišť se konvice objevují často v hrobové výbavě žen nebo dětí na moravských pohřebištích této kultury (Peška 2013, 184). Časové zařazení studny do tohoto období následně potvrdila i radiokarbonová datovací metoda.
Vědra ze studny
Nejvýznamnější soubory nálezů z Mohelnice jsou ze studny č. CCXXIV (nově č. 1224) náležející kultuře s lineární keramikou. Na dně neolitické studny byly nalezeny například fragmenty šesti či sedmi nádob na vytahování vody – věder. Byly zhotoveny z organického materiálu. Jejich konstrukci tvořily podélně dělené pruty lísky, jasanu a břízy, které měly na obou koncích zářezy.
Konstrukce vědra
Vědra byla vyrobena tak, že se rozvinula vrstva lýka a jeho dva konce se vložily mezi rozdělené poloviny prutů, aby vytvořily stěnu. Konce rozštípnutých prutů se pak k sobě svázaly provázky.
Provázky
Vzácným nálezem z neolitické studny jsou zbytky provázků. Byly zhotoveny z rostlinných vláken. Vypovídají o tom podoby zákrutů provázků a mírné zkroucení jednotlivých nití v přibližném úhlu 27°. Použitou surovinu se nepodařilo určit. Emanuel Opravil se původně domníval, že provázky byly lněné. Při novém zpracování se Petr Kočár, Kristýna Urbanová i Ivana Vostrovská přiklánějí k názoru, že jde spíše o lýko. Provázky byly nalezeny také in situ po celé délce prutů, zpevňovaly tudíž konstrukci vědra. Na dvou fragmentech provázků se dochovaly jednoduché uzlíky. Dno věder bylo pravděpodobně složeno. Stopy po jakýchkoli výztuhách nebo držadlech na horním okraji věder nebyly zjištěny.
Mohelnická vědra se typově shodují s vědrem ze studny kultury s lineární keramikou z německé lokality Schkeuditz-Altscherbitz a můžeme je považovat za nejstarší dochované organické nádoby z území České republiky (Vostrovská et al. 2022, 454).
Plastika psa
Tzv. plastika psa z objektu č. O2 (nově č. 2) s typickou notovou výzdobou patří mladšímu stupni kultury s lineární keramikou. Mohlo se jednat jak o samostatně stojící zvířecí figurku, tak i o ucho zoomorfní nádoby. Bohužel jednoznačné rozhodnutí dnes není možné.
Spojité nádobky
Spojité nádobky z objektu č. O84 (nově č. 84) jsou unikátním příkladem rituální neolitické keramiky. Patří do mladšího stupně kultury s lineární keramikou. Předmět byl vyroben z jemně plavené hlíny, povrch má pečlivě uhlazený a zdobený. Je popisován jako antropomorfní nádoba držící další nádobu. Je zajímavé, že znázorněná ruka nemá vyznačeny prsty, jen výrazné zalomení lokte.
Obličejová nádoba
Znázornění lidské tváře na nádobě kultury s lineární keramikou je typickým rituálním projevem tohoto období. Je zajímavé, že tzv. obličejové nádoby jsou charakteristické pro celý počínající neolit od Předního Východu až po Britské ostrovy a spojujeme je vždy s počátky zemědělství.
Nádoby s výčnělky
Keramické nádoby s vystupujícími výčnělky v podobě rukou, chodidel či zvířecích tlapek jsou dalším typickým rituálním projevem kultury s lineární keramikou a jsou poměrně i častým nálezem v sídlištním odpadu. Musely tedy být běžnou součástí neolitických domácností a zřejmě byly v inventáři domácích oltářů.
Rytina lidské postavy
Rytina lidské postavy na vnější straně dna nádoby není běžným nálezem. Analogický artefakt známe pouze ze sídliště v Uničově. Motiv stojící postavy se zalomenýma rukama v adoračním gestu je ale v lengyelském prostředí běžný. Známe jej například ze slavné nádoby ze Střelic u Znojma, kde takových postav bylo více a jsou interpretovány jako znázornění posvátné svatby. Podobně byly konstruovány i některé keramické plastiky.
Výzdoba keramiky
Zlomky keramických nádob kultury s lineární keramikou s typickou vhloubenou a plastickou výzdobou ukazují kreativní svět prvních zemědělců. Rozmanitost typů výzdob je až zarážející. Někteří badatelé se domnívají, že tato výzdoba je prototypem písma a že v sobě nese sdělení.
Broušené kamenné nástroje
Kamenné broušené artefakty jsou typickým nálezem z neolitických sídlišť. Sloužily jako nástroje, ale byly používány i jako zbraně. Zajímavé jsou suroviny, z nichž byly vyrobeny. Na mohelnické sídliště byly přinášeny z lokalit vzdálených desítky i stovky kilometrů.
Podložka se stopami barviva
Při výzkumu byly na této kamenné podložce identifikovány stopy červeného barviva. Zajímavý by byl dnes jejich rozbor. Mohlo by se jednat o krevel pocházející z nedalekých ložisek na Uničovsku. Bohužel předmět nám dnes v dochovaných nálezech chybí.
Zdobené nádobky
Zdobené malé nádobky z hrobů ze starší doby železné byly často staršími badateli označovány jako slzničky. Dnes jsou považovány za součást setu picího servisu a jsou spojovány s podáváním alkoholických nápojů při pohřebních obřadech.
Halštatské šálky
Honosně zdobené jsou také halštatské šálky a i ony jsou součástí picích servisů záměrně ukládaných do hrobů. Často na sobě nesou symboliku Slunce.
Nádoba s notovou výzdobou
Rekonstruovaných nádob kultury s lineární keramikou z mohelnického sídliště je jen několik kusů. Obvykle jsou to typické polokulovité nádoby s vhloubenou výzdobou v podobě rytých linií přerušovaných oválnými důlky – tzv. notami.
Hrncovitá nádoba
Hrncovitá nádoba z halštatského hrobu č. 5 byla objevena společně s dalšími honosně zdobenými nádobami a bronzovou plastikou beránka.